Blog
Smutným dědictvím, s nímž se pohraničí ani osmdesát let po válce nevyrovnalo, jsou zničená a zaniklá města, obce a osady. Zmizely z mapy poté, co z nich odešli poslední obyvatelé a ze stržených domů se staly ruiny. Zánik těchto míst měl tři příčiny. Nejčastěji to byl odsun původních německých obyvatel, za druhé zrušení obcí kvůli vojenskému výcvikovému prostoru Doupov a za třetí úřady nařídily demolice domů kvůli těžbě hnědého uhlí. Historikové a badatelé, které jsem oslovil, se shodli na tom, že zaniklých obcí byly jen v regionu karlovarského pohraničí více než tři stovky. Potvrzují to ověřené počty zaniklých obcí na Karlovarsku (64), v části Krušných hor (75) i úředně zrušených obcí a lokalit v rámci VVP Doupov (90). Badatelé se rovněž shodují na příčinách zániku osad a obcí. Z Karlovarska zmizely obce Borek (Haidles), Březina (Pirk), Dlouhý Luh (Langenau), Donín (Dohnau), Heřmanov (Hermersdorf), Hluboká (Tiefenbach), Hora (Horn), Kozlov (Koslau), Mlyňany (Lindles), Petrov (Petersdorf), Velflík (Wölfling) a další. V Krušných horách zmizely z krajiny Rolava (Sauersack), Háje (Zwittermühl), Jámy (Tiefenloh), Luhy (Jungenhengst), Podlesí (Streitseifen), Vrch (Hüttmesgrün) nebo Bystřice (Langgrün). Na Sokolovsku došlo k demolicím celých obcí v lokalitách budoucí těžby hnědého uhlí. Pohromou se staly dvě obří výsypky hlušiny z povrchových lomů. Velká loketská a Smolnická výsypka si vyžádaly kromě zbourání obcí Podhoří, Smolnice, Lipnice a části Staré Chodovské také likvidaci chovných rybníků Nové Chalupy a Smolnice.
