Doupov: město, které zmizelo z krajiny

Na první fotografii z třicátých let je Doupov ještě fungujícím městem: stál kostel, celé náměstí, nikde strhané domy a střechy. Dnes je to vojenský újezd Hradiště a krajina, ze které byli lidé vyhnáni dvakrát – nejdřív Češi po Mnichovu, potom Němci po válce, nakonec všichni, kdo překáželi vybudování vojenského cvičišti. Druhá fotografie ukazuje původní obyvatele tohoto chudého regionu. A třetí fotografie nabízí pohled na zaniklou obec Mlýnská, jak vypadala roku 1935. Příběhy z pohraničí jsem psal proto, že oficiální zápisy nestačí. Éra zlatokopů, národní správci, pašeráci, dosídlenci z Volyně, zánik obcí. Každou kapitolu opírám o statistiku a o vyprávění lidí, z jejichž osudů přepadá člověka lítost.

Nejvíce zaniklých obcí v rámci karlovarského regionu bylo po válce právě na Doupovsku. Kvůli vojenskému výcvikovému prostoru bylo vymazáno z mapy devadesát obcí a osad, strženo 2 600 domů, dvanáct kostelů, tři hotely, 90 hostinců, 36 mlýnů, 16 pil, čtyři školy, dva zámky, pivovar a další stavby. Rozlohou 33 162 hektarů se stalo Doupovsko v padesátých letech synonymem největší plošné devastace krajiny v ČSR. Jeho bohatou historii dokládají některé kroniky, které se dochovaly, a také dobové fotografie a vzpomínky pamětníků. Zanikl Tocov (Totzau), Tureč (Turtsch), Žďár (Saar), Horní Lomnice (Ober Lomitz), Heřmanov (Hermersdorf), Hluboká (Tiefenbach), Humnice (Humnitz), Jeseň (Gässing), Jindřichov (Heinersdorf), Hůrka (Horkau), Lipoltov (Lappersdorf), Hrzín (Grün), Jírov (Jurau), Maleš (Molischen), Hradiště (Hofen), Doupovské Mezilesí (Olitzhaus), Prachomety (Promuth) a také Oleška (Olleschau). Další obce jako Svatobor (Zwetbau) nebo Dolní Lomnice (Unter Lomitz) přežily bourání a jsou dnes součástí nově vzniklé obce Doupovské Hradiště.