Ohlasy čtenářů

Ke každé vydané knize přišly e-mailem desítky ohlasů. Psali většinou čtenáři, kteří si kupovali knihy tohoto autora od prvního vydán. Mnohé ohlasy přišly od pamětníků, kteří autorovi doplňovali údaje a fakta získaná bádáním v archívech a databázích. Ohlasy se staly podnětem k další knize nebo upřesňovaly zdroj a směr bádání.

Prosím čtenáře knih, které jsem vydal, aby své náměty, dojmy a hodnocení posílali na můj e-mail: fikar.kvary@seznam.cz

19. 12. 2018, 10:18

Jitka Hradilkova jitka.hrad@centrum.cz

(ved. Kanceláře zahraničních návštěv magistrátu)

Děkuji za krásnou knihu Karlovarská tabu, prolistovala jsem ji včera večer a našla jsem tam monoho neznámých informací a dosud nikde nezveřejněných fotek, gratuluji Vám k takto zajímavé publikci.
Přeji ještě jednou krásné vánoce a hodně zdraví v novém roce 2019!
Zdraví Jitka Hradílková

Helena Součková helena.angelis46@gmail.com

(editorka Wikipedie.cz)

Myslím, že Vaše knížka je moc a moc dobrá. Muselo Vám dát spoustu práce získat a sestavit ta všechna fakta i úžasné dokumentární obrázky. Opravdu, tak říkajíc “Klobouk dolů”. Dále vám chci poděkovat za vstřícnost laskavost a spolehlivost. A nakonec, jak už to tak kolem nás často bývá, bych Vás ráda opět o něco požádala. Moc bych chtěla mít v knize Vaše věnování. Myslíte, že bych Vás někdy, výhledově, až přijedu do Varů, mohla v této záležitosti kontaktovat?
Helena Součková

5. 12. 2017

achvostova@centrum.cz achvostova@centrum.cz

(čtenářka)

Zdravím, moc děkuji za nabídku. Mám všechny vaše vydané knihy. Mě by osobně zajímal "životopis" budov v centru Karlových Var, např.hl.pošty, hotelu Národní dům, polikliniky, horního a dolního nádraží, kina Prahy, Vindobony (tuto již jste někde popsal, mám vystřižené) a hlavní známé obchody,které byly na tř. TGM. Spoustu let jsem žila v domě TGM 12 (ČSA 12). Tento dům byl velmi zajímavý svou velkostí díky maji majiteli, který měl o domě velkou vizi, tu prověřil do dnešních dnů ČAS. Dům měl dvě části, přední část byla původní z 19.stol. a druhá část je asi raritní, protože byl postaven snad ve 20.letech 20.st. a byl již železobetonový. Dů m byl sp ojený výtahem. Majitel musel být velmi bohatý muž (byl právníkem), byty v tomto domě byly též nadčasové, představte si, že při zhlédnutí dokumentu o Tugenhatové vile - záběrech koupelny jsem byla ohromena - stejná umyvadla, stejné "galerie" u zrcadla a další. Další zajímavost je ta, že můj bývalý šéf se v Jižní Americe před pár lety setkal s vnukem (nyní opět restitučním majitelem) tohoto domu.Omlouvám se, moc jsem se rozepsala, ale jste jediný, komu to mohu bez obav napsat. Ještě jednou děkuji Alena Chvostová

Mgr.Bc. Marek Timár e-mail marek.timar@email.cz

(čtenář)

Děkuji za Vaší laskavou nabídku, knihu jsem uhradil a prosím o odeslání na níže uvedenou adresu mých rodičů, kteří se seznámili u tance v hotelu Olympia na Divadelním náměstí koncem šedesátých let. Rád bych Vás kromě podpisu požádal i o věnování: Jaroslavě a Gejzovi Timárovým.

Jaroslava a Gejza Timárovi Moskevská 104 36001 Karlovy Vary

Jinak moje maminka je rozená Staňková a vyrůstala v městském zahradnictví Na Vyhlídce, kde její rodiče pracovali, její otec a můj děda byl dlouholetý vedoucí tohoto městského zahradnictví a babička zahradnice, oba příšli do KV po válce z východních Čech. Sám jsem tam v dětství též chodil za babičkou na sobotní služby a pamatuji ještě starý krásný skleník "palmák" podél ulice Na Vyhlídce, který pak v osmdesátých letech bohužel zbořili. Proluka je tam myslím dodnes. Můj otec pochází z východního Slovenska, do KV se dostal na vojně a po setkání v Olympii už v KV zůstal. Já se v KV narodil v roce 1972. Pracuji na MZV ČR a momentálně v New Yorku na České misi při OSN. Děkuji a zůstávám s pozdravem Marek Timár

Ernest Josef Finta v. Haralyi - Pávai <er-finta@t-online.de>

(krajan žijící v Německu)

Dnes odpoledne mi Deutsche Post doručila vaši knihu. Za všechny přespolní čtenáře děkuji pěkně za vaši příkladnou práci a hlavně za vaše úžasné badání o Karlovarsku. Alespoň těm slepým ukážete jak to zde vypadalo před komunistickou „Kulturní revolucí“ .Velmi se líbí mi, že píšete bez zaujatí proti Německému obyvatelstvu, jak je to jinak zde bohužel ještě zvykem. Já spíše bádám o Sedmihradských Siculech (z nich pochází moravští Valaši a Chodové, kteří do čs Koruny přišli jako hraničáři). Mé kořeny pochází ze Sedmihradska, zřejmě proto je můj postoj k původnímu obyvatelstvu bez zaujatí. Nedávno jsem si koupil abonement časopisu: „Krušnohorský Luft“ ve kterém si rád čtu zdejší dějiny. Jak budu mít trochu více času a dostanu se k recenzím vaších knih a budu eventuelně hledat co mne zajímá, rád se zase na vás obrátím, jestli mni ještě budete moci pomoci. Přeji vám nadále dobrá témata, silné zdravíčko.

Ernest Finta

PS.

Minulý týden jsem slyšel, že na rozcestí cest Nejdek - Vojtov , když se jede dolu směr Děpoltovice v druhém domě na pravé straně, měl krátce pobývat J.W. Goethe, co je na tom za pravdy, je to možné, že jezdil do Děpoltovic na zámeček?

Stáňa Taušová stana.tauskova@seznam.cz

(čtenářka)

Když jsem včera kupovala knihu jako dárek mamince, nedalo mi to, abych ji celou neprolistovala a zmínku o mé rodné vísce Hájku podrobně neprostudovala. Udělalo mi velikou radost, že na několika málo fotografiích je zachyceno bezprostřední okolí našeho domu a jsem přesvědčena, že fotografie "Bývalí obyvatelé Hájku" z roku 1913 byla pořízena u domu čp. 35, což byl po válce dům mých prarodičů, kteří přijeli osídlovat pohraničí. Bylo by zajímavé zjistit, jestli jedna z těch mladých dívek na obrázku není ta stará dáma, která se někdy v roce 1970 přijela podívat do svého domova....Pokusím se tu fotografii z roku 1970 najít a porovnat...Už teď vím,  že Vaše knížka udělá pod stromečkem velikou radost.Ještě jednou Vám přeji krásné vánoční svátky, do příštího roku hlavně zdraví a chuť pokračovat v krásné práci.

S pozdravem S. Taušková, K. Vary

P. S. Prosím, až vyjde Vaše další kniha, pošlete mi upozornění, abych ji nepropásla...

Charlotte Pauli hansundcharlottepauli@hotmail.com

(vnučka Alfreda Bechera, majitele likérky).

Ve vaší nové knize Milenci a špióni je článek o údajném setkání delegace Runciman se zástupci S.d.P. Podle vašeho vyprávění se toto setkání údajně konalo 10. září 1938 v likérce Becherbitter mého dědečka Alfreda Bechera v suterénu „Süsses Löchel“.Myslím, že je to prakticky nemožné. Podle historických pramenů, které mám k dispozici, byli lord Runciman, jeho žena a jeho delegace od 9. do 12. září 1938 hosty hraběte Czerného na hradě Petersburg (Petrorad), 50 kilometrů od Karlových Varů. Tam se 11. září setkal se šesti zástupci S.d.P. 10. září si jeho manželka, Lady Runcimanová zapsala do deníku: „Před večeří velmi příjemný rozhovor s nesmírně sympatickým Leslie Runcimanem. Telefon z Prahy z anglické mise, že jednání s S.d.P. (Sudetoněmecká strana) bude obnovena poté, co bude uspokojivě vyřešen incident Mährisch-Ostrau (policejní bití).Mám fotky Süßen Löchel, včetně mého dědečka a mého pradědečka, jak tam sedí u malého stolku. Tato místnost byla velká 10 až 12 metrů čtverečních, měla málo míst k sezení a nebyla vhodná pro jednání delegace. Přístup do Süßen Löchel by nebyl možný bez vědomí mého dědečka, který bydlel v továrním bytě výše. S pozdravem Charlotte Pauli

Pozn. V případě jazykových nejasností platí německý text.

Marie Kubíková mkubikova@praha6.cz

(badatelka z Prahy)

Prosím o pomoc při pátrání po rodinné minulosti. Při pátrání po stopách mých předků jsem narazila na Vaše publikace o rodině Knollů. Obracím se na Vás jako na odborníka na Karlovarsko, protože zatím marně pátrám po historii mé praprababičky Anny Pacákové roz. Knollové. Narodila se v Brodu u Plané někdy kolem roku 1844, v té době to býval Brod nad Tichou (Brucli). Anna Pacáková roz. Knollová se za neznámých okolností vdala za Johana Pacáka, provazníka z Plánice u Klatov. Měla ještě o hodně mladší sestru nebo neteř Margareth Knoll (narozena cca 1860), která sloužila ve Vídni, nikdy se nevdala a poté dožila také v naší rodné Plánici u Klatov, kde pomáhala vychovávat moji babičku . Vzhledem k velmi rozvětvené rodině Knollů nemohu nalézt další stopu. Myslím si, že otcem Anny roz. Knolové mohl být Franciscus Knoll, ale jistá si nejsem. Nemohl byste mi doporučit vhodnou literaturu nebo nasměrovat do toho správného archivu či matriky? Možná jste při své práci na jméno Anna Knollová narazil. Děkuji za pomoc, genealogie mne baví, ale jsem v ní naprostý amatér. Ing. Marie Kubíková

Jana Szelcsanyiová jszelcsanyiova@seznam.cz

(stálá čtenářka)

S velkým zaujetím pročítám Vaše publikace o Karlových Varech. Moje rodina zde žije od podzimu roku 1945, kdy prarodiče koupili dům v Drahovicích, odkud byli vysídleni předchozí němečtí vlastníci. Jedná se o dům v Chodské ulici č. 9. V publikaci Karlovarská předměstí na str. 72 uvádíte, že fotografie pochází z 50. let. Domnívám se, že musí být starší (předválečná). V Chodské ulici totiž schází dva domy (č. p. 11 a 13), které po válce již stály a s jejichž obyvateli byla naše rodina v sousedském kontaktu. Možná tam také schází poslední dům v ulici č. p. 17. Z místa, odkud snímek vznikl, bývala Chodská ulice dobře vidět až do doby, kdy louka pod ní byla zastavěna rodinnými domy.

S pozdravem Jana Szelcsanyiová

Rudolf Velebil, Lázně Bělohrad.

(pravidelný čtenář)

V pondělí 9.5. odpoledne mi telefonoval spolužák, že jsem na straně 60 Vaší knihy Karlovarská předměstí 2. Dostal jsem ji od Vás dnes v pořádku Českou poštou a musel jsem na poštu dvakrát, protože doručovatelka raději vhodí do schránky Výzvu k vyzvednutí zásilky, než aby se jí pokusila doručit. Jako důchodci jsme pořád někdo doma. Napoprvé se doporučená zásilka na poště ještě nenacházela a až podruhé jsem si knihu nesl domů.  Teprve ji začnu číst, ale na onu stranu 60 jsem se podíval hned. Stanovický farář Dalibor Lounek sloužil i v Březové a v místní škole vyučoval také náboženství. Tento předmět mám i na vysvědčení, patřím ale mezi nevěřící. Jen jeden žák se tehdy vyvlékl z náboženství, rodiče mu to radikálně zařídili ve škole.V knize máte zmínku o prvním hrázném na přehradě po roce 1945 Augustinu Onderkovi. Vím, že tehdy jezdil na motorce, měl syna a dvě dcery-dvojčata. Dosud neznámé bylo pro mě jeho křestní jméno, narození v Opavě  i jeho příchod ze sečské přehrady. S tímto Onderkou byl můj otec na vojně, myslím, že v Trenčíně a kupodivu i já sám byl na vojně také s jedním Onderkou, pocházející z Moravy, Kvasic. Příbuzní asi nebyli. Určitě se z Vašich knih dozvídám něco nového, třeba pojem Westend jsem nikdy neslyšel, až z Vaší knihy. Také Becherovu vilu jsem neznal s tímto názvem, chodil jsem asi v 7.třídě do vlastivědného kroužku a do Domu pionýrů a mládeže. Tehdy jsem poprvé s tímto kroužkem navštívil Loket, kam jsem později chodil do průmyslovky. Přes zatopený most v březovské přehradě jsem také přešel suchou nohou, když byla voda vypuštěna.Moje matka byla asi od roku 1956 po dvě volební období tajemnicí Obvodního národního výboru v Březové (placená funkce), zatímco předseda byl neplacený funkcionář. Otec mého otce byl rovněž celý život pekař, ale já v této profesi nepokračoval. Moji zálibu cyklistiku jsem provozoval ve Slávii Karlovy Vary a od mých padesáti let tu veteránskou za SKP Hradec Králové. Děkuji, že jste knihu Karlovarská předměstí 2  napsal. Zmínil jsem se o jejím vydání bratrovi v Praze, ale nejevil tehdy o knihu zájem. Pokud se jeho přístup změní, třeba právě kvůli stránce o mém vzpomínání, zkusil bych se u Vás zastavit, neboť v sobotu 28.května jedu opět do Varů na každoroční sraz se spolužáky. Možná už naposled. Také o Vaši čtvrtou knihu bych měl zájem, pokud budu žít a o jejím vydání se dozvím. Rudolf Velebil, Lázně Bělohrad.

Pavel Feigl, Cheb

(badatel regionální historie)

Nedávno vydaná kniha známého regionálního autora a žurnalisty Jaroslava Fikara obohatila nám badatelům sbírku historických poznatků o našem lázeňském městě. "Karlovarské rodiny" ukazují na osudech 10 nejznámějších zdejších rodin (od Puppů, Becherů, Knollů a Mattoniů až po Nejdlovy) nejen talent a píli místních lidí – někteří se zde narodili, ale většina rodů se do Varů přistěhovala – ale zároveň i dějiny jednoho z nejznámějších měst na světě. Kniha je moc pěkná. Na křídovém papíře a s ohromným množstvím barevných i černobílých fotografií nás autor zasvěceně seznamuje s peripetiemi vývoje Karlových Varů před rokem 1945 i po poválečné výměně obyvatel. Po přečtení působivé studie si čtenář jistě – na pozadí dojmů z faktografie o jedinečných lidských osudech – uvědomí řadu souvislostí a paralel s dneškem. Autor má pravdu, že mnohem více než neúnavný návštěvník "starých dobrých Varů" Johann Wolfgang Goethe proslavili ve světě lázně zdejší architekti, lékaři, průmyslníci a další profese. Vždyť např. jméno zakladatelů sklárny ve Dvorech Moserů má dodnes zvuk na všech kontinentech. Pochopitelně každého dnes mrzí tristní stav kdysi proslulého pivovaru v Rybářích (který založil na konci roku 1879 Anton Weber). Ale jak se věci dávají pomalu, ale jistě do pohybu, tak se určitě dožijemeza pár let, že i na tomto místě jednou najdeme něco nového a funkčního – odpovídajícího realitě XXI. století. A tím se dostávám k meritu věci: jak našel patriot pan Karel Nejdl řadu následovníků (a dokazuje to nejen tato publikace), tak se to určitě podaří i v ostatních oborech. Doba klasických léčebných pobytů, tak jak je známe z minulosti, je už nenávratně pryč. Ale na významné balneology a známá jména našich lékařů z proslulých sanatorií snad naváže nová mladá generace. Bylo by dobré, pokud by neodešel každý, kdo vynikne v některém oboru lidské činnosti, do české metropole, matičky Prahy (anebo ještě dál), ale naopak aby se na západě Čech a v dotyku s německými spolkovými zeměmi Bavorskem a Saskem začali lidé více setkávat a daleko intenzivněji než dosud spolupracovat. K tomu bude nutné ale více se věnovat výuce němčiny, ale i poučit se z dějin, viz tato poslední zajímavá kniha z regionálních dějin. Všem místním zájemcům o historii ji vřele doporučuji.

Heinrich Söhlke riheke.45@gmail.com

(pamětník odsunu a stěhování obyvatel)

Mockrát děkuji za tu zajímavou knihu. Mohu říci že jsem v ní našel mnoho událostí které mám v paměti. Bydleli jsme po válce na Sacharáku v Rybářích. Někdy v roce 1951 přijely dvě černé Limuzíny a odvezly rodinu Brettových ze sousedství. Do jejich bytu se nastěhovli Volináci a Bretáky jsme už nikdy neviděly. Můj otec pracoval ve Dvorech u Volfa, ale přesto on ani nikdo ze sousedů nevěděl, co se tehdy dělo v Jáchymově nebo v Ostrově. Mám do toho 68tého roku v Karlových Varech mnoho pozitivních i negativních zážitků.

Zdravím Vás, Heinrich Söhlke

Ostertorstraße 5

31737 Rinteln D

Mail:rihehe.45@gmail.com

PS Mám zájem o Knihu:Karlovarské předměstí,Musel bych ale platit v Euro.

Hans und Charlotte Pauli hansundcharlottepauli@hotmail.com

(vnučka Alfreda Bechera) 14.1.2022

Velmi úspěšný pan PhDr. Fikar, V minulých měsících jsme se několikrát pokusili s Vámi spojit. Ale bez úspěchu. Chtěli bychom reagovat na Vaši novou knihu Karlovarska tabu 2 a kapitolu Lord Sudeťák. Píšete o setkání lorda Runcimana a sudetských politiků v září 1938 ve „sladkém lvu“, v suterénu továrny Becherbitter a o mém dědovi Alfredu Becherovi. Tohle tvrzení je částečně chybné. Můj dědeček nebyl „svobodným zednářem“, zvláštním členem „Coroli Thermae Schlaraffia“. Spolek Schlaraffia byl založen v Praze roku 1859 a byl německy mluvícím spolkem pro pěstování přátel, umění a humoru. Karlovarská Schlaraffia byla založena v roce 1920 a sahá až do roku 1938. Damas byl zaslíben nacisty na žádost Sorgeho. Její archiv v Karlových Varech zajišťovali její členové. V době zániku bylo v Karlových Varech více než 120 jmenovaných osob. Schlaraffia nebyla spojována se zednářským logem. Poslední setkání lorda Runcimana se sudetskými politiky (Rusy a dalšími) v „roztomilých lvích“ půlkách je vhodné dokončit, ale i další královny života. "Sladký lev" je malý soukromý pokoj, degustační místnost, asi 10 metrů čtverečních, s malým stolkem, čtyřmi židlemi a malou skříní. Jak se sem dostane delegace anglických a sudetských politiků? Nemáme rádi „milostný příběh“ mého praprastrýce Gustava Bechera a jeho ženy Kreszentie. Cenzimu nakonec nebylo 20, ale 26 let. Jeden je až do Gustavovy smrti za 17 let. Crescentia byla milující žena a počestná žena a můj praprastrýc nesměl na milostnou dráhu úspěšné ženy. S nadací v Bozenu se loučil můj praprastrýc, bývalý karlovarský kustod Dr. Měď. Karl Becher (Gustavův bratr). Uctění památky nevěsty bolzanského profesora Hannse Küibenschädela.Vaše knihy jsou velmi zajímavé. Pokud budete uvažovat psát o některých tématech historie rodiny Becherů v Karlových Varech, rádi Vám s tím pomůžeme. S přátelským pozdravem, Charlotte Pauli